Tvou láskou vysokou byl řád, jenž zněl.
Rej vida kroužit netělesných těl,
jals ozvuk světa v kázeň přísných smyslů
a ztracen lidem, božstvo řadils k číslu.
Hran přísvit, obsah ne, jen vztahů vztah,
sám průsvitný, sám bledý krystal v tmách,
stín křehnoucí, jenž duši světlem kryje,
řad pomyslných slyšels harmonie,
jak sněží na ledovců věčnou běl.
Byls před smrtí jen duch, již řád, jenž zněl.