Přehnal se vítr. Ticho zas.
Saranče slyším v trávě šít.
Snad je to píseň. Nebo čas.
A cvrček, cvrček stříhá nit.
Odlétá léto. Pod lesem
víří už chmýří z vrbice.
Pohoří vábí. Širá zem.
Hlubina srdcí nejvíce.
Na pozdním nebi hrad a hrad.
Strmí jak obři prožhnutí.
Zavru-li oči, slyším vát
na prosvitavé peruti
mlčící páry. Krouží z vod.
Třpytí se, hasnou nad vodou.
Snad je to mha. Snad rod a rod.
Vstávají. Svítí. Houstnou. Jdou.