Horečný zrak, plachý ruky stisk.
Čelo bílé a žíznivý pysk.
Jak nemám duši mít rozpojenou
a rozpoltěnou a rozbolenou,
jak nemám, člověk dvojdomý,
být vyvrácen v kořenu svědomí!
Ztratil jsem nevinnost. Protíná
zahradu světa mi trhlina.
Po všechen život se nescelí.
Z ní kletby, z ní díky mé vyvřely.
Bez úmyslu a bez příčiny.
Jen pro božství chvíle. Jen dědictvím viny.
Mým božstvím věčný jest otazník.
A věčností je mi jen okamžik.
Mraků i prsou se ptám, kudy jít,
Herakles, Merlin a Bludný žid.
A proto vždy tam jsem, kde kvas a spor,
a proto jsem rouhavě kajícný tvor
a proto jsem svůdce a svedený též –
a proto, jen proto mne miluješ.