Chaotické dout já slyšel hlasy
trojí tůně: ženy – moře – rasy.
Nevím, které kdy jsem rozuměl.
Vím, že všemi já se rozšuměl.
Snad jsem nezachyt než odlesk pěny
z tří těch hloubek: Z rasy – moře – ženy,
snad že, nezakotven v žádné z nich,
jen jak přízrak vraku jsem se mih:
Slovo mé však vzeplouvá, mé hoře,
z vírů ženy – z bezdna rasy: z moře.