Nechte si plytkou průzračnost dnů! Já chci se nést
vysoko nad kocábkou, v níž, pospěšně líní, plynem;
na svém obzoru moře, vidět vrstvení měst
a propasti času zkracovat hustě vrženým stínem;
hučení slyšet z mušle, která se zove „doba, jež jest“,
věků zachytit vzkaz, dřív než beze stop minem,
a v pozdrav zítřejších, posud námi nezřených hvězd,
pradávných kultur temným zpít se vínem.