U konce jsme byli zkoušky,
vtom však volá – v uších kroužky –
Édouard le Beau:
„Režisére! Régisseur!
Kdepak je décorateur?
Vždyť já nevím – quel malheur! –
jaký bude můj chapeau!
Drap mi padne, na mou duši,
též écru mi k pudru sluší,
ale ještě víc bordeaux!“
Sklonil se mu Vojta k oušku:
„Končit nás už nechal zkoušku,
vždyť on bude skoro nah!“
Edu polil nach:
„Chtěl bych den co den to hrát,
tenhle kroj mám very rád!“