Dívá se kastel do stojatých vod,
zarůstá travou šikmý otvor střílen,
a pod ním – repot vtipů na život –
vleče se klapot dřeváků a bot:
to městem zní
navečerní
pochod z dílen.
Sní kathedrála do šedého dne
a her i hrabat vzpomíná si, stará,
portály truchlí, zpola zbořené,
po hradbách zčernalých se břečtan pne
– a ze sta hnízd
křik, šum a hvizd,
píseň jara!