Jaké se šťávy v tobě promíchaly,
jaké že vrstvy v tebe složily?
Nejbližší šumí krev, ach, z jaké dáli,
tep životů, jež dávno dožily!
Mým obrazem že jsou ty mladé rysy,
v záhadné tváři číhající zlo?...
A od proudu, jenž připlul z kraje Kdysi,
se odtrhnuv, já zírám v zrcadlo:
Jakých že chmurných dědictví má sledy
ten cizí obraz, jemuž říkám Já?
Z minula, dítě, k zítřkům nesem jedy,
pravěkých vin my vlna dědičná.