Teď pádí tep a život ochabuje.
Už nevzlétneš. Sám soběs přítěží.
Zrak vyhaslý a mozek v olovu je –
to pokud vítr do mlh nezaduje:
jen poraněno, srdce vítězí.
Když raněno, ty cítíš to jak vinu
a v koutku výčitkou tvé hoře zní.
Leč v žilách, když se rozlil pohár blínu,
proč klesat v prach, proč kát se ze zločinů?
Jen poraněno, srdce vítězí.
Je raněno. A rána jeho pálí
a v syčící je vkuto řetězy.
Tvé tělo v močálech však omdlévá-li,
ten jeden triumf bohové ti dali:
jen poraněno, srdce vítězí!