To vyprávění omamné
o divu cest a krás –
Ne muž: leč zprvu objal mne
ten divný jeho hlas.
Já cítila, že v kraji mém
on žije jako host,
na jeho rtech já zřela jsem
neuhasitelnost.
Jak cizí raçy tajemství,
jak z horkých pouští van
dýchlo to na mne: cirkus, lvi –
a loď – a kapitán...
Mám čekat smrt? mám čekat hřích?
slast? konec? nebo mstu?
Ve čtyřech očích zmámených
je opojení rtů,
krev roztoužených lidí dvou,
ach, píseň lásky hrá.
To vášeň náruč nachovou
nad námi zavírá.