Jak vzdušné rty se ke rtu chýlí,
po mechu klouže stín a svit.
Zve vlna mrak, jenž letí, bílý:
nechceš mne, hochu, políbit?
Strom ke stromu se s šeptem tulí,
naslouchat srdce úderům.
Zem s večerem se přivinuly,
a zlaté pole – jeden šum.
A láska v každém rosném kvítku
se zvedá ze stříbrných par.
Je život políbení skřítků,
a splynutí je sen, či zmar.