Ledy se řítí, mosty se třesou.
Skety, ať běsi vás neunesou!
Ledy se tříští, stříkají pěny,
na břehu diví se muži a ženy.
Ledy se srážejí, já letím na kře,
nevolám nikomu sestro ni bratře.
Ty jenom, cizinko, pozor měj!
Noc je a nezřím ti v obličej;
krásná či nekrásná, patříš nám,
půlnoci, mně a hlubinám.
Se mnou kdo, hrůzy jen zakouší:
Život i spása jsou na souši.
Kolkolem ledové rakve se ženou,
já letím drahou předurčenou.
Nikdy už pevné se nedotknu půdy,
o pilíř, o břehy roztříštím údy,
nebo mě do řeky vichřice smete:
na hrobě fialka nepokvete!
Ale jak ty jsi se vyšvihla sem?
Vznesla tě pěna? vyvrhla zem?
sklouzla jsi s mostu v objetí vod?
Víš, že teď ženem se o překot
s mraky a s moranou, pozděj či spíš
tůň že nás pohltí mrazivá – víš?
Na břehu kupí se báby a hlupci:
kupčíci lásky a svátostí kupci.
Já letím smrti vstříc kolem vás po kře,
volám vám: kuplíři, manžele, lotře!
bůh bude milostiv ďáblovu synu:
s posledním rouháním na rtech ať zhynu!