Zabloudit – a nepotřísní
duši bláto, kudy jdem;
nad svou cestou plakat písní,
plakat písní nad svým snem;
padat v půlnoc, nedopadnout,
k světlu vlát, už navždycky,
smutkem zrát a léty mládnout,
léty mládnout magicky;
životem mít rozžízněny
rty, že život nestačí,
vonět k vínu, vábit ženy,
vábit ženy nejsladší;
nést jak na perutech setbu,
mečem znít jak andělé,
myšlenek svých bílou kletbu,
bílou kletbu na čele;
a když duch se v slovo promít,
jež jak v slunci krystal žhne,
na horách se bleskem zlomit,
bleskem zlomit polou dne;
zasvištět jak šíp v ten chmurný,
mrazně prázdný věčna vír,
ale vnímat ještě z urny,
ještě z urny hudbu lyr!