My se mihli, stín a stín,
z hrobu já, ty vzešlý z vin.
K zhoubě sdružili jsme krok,
z předživotí sok a sok.
– Ne, má hořká, vždyť ty víš,
stín a stín my nejsme již.
Ztišen je náš hřích a žal,
v život já tě zulíbal.
V náručí mne máš... a přec,
cizí jsem, ty cizinec.
Bys až za hrob měl mne rád,
sbohem, sbohem nastokrát.
– Sebe vlil jsem do tvých cév.
Zrodila se z krve krev.
Dlít chci, šílenstvím svým spiat,
s tebou, s vámi napořád.
Tiše, tiše, milý můj.
Nesváděj a neslibuj.
Ještě jednou si mne vem,
než se navždy rozejdem.
– Nerozejdem, Lejlo má.
Fantom ty a mrtev já,
nad loubím, kde spí nám syn,
budem kroužit, stín a stín...