Plod bobtná ve větvích a zírej výš:
jdeš do kopce jak pod živoucí branou;
zní ptáka hlas a ty mu rozumíš
a stromy šumí píseň milovanou.
Slyš, v strmé hloubce, housle Dunaje;
svah voní révou, modrají se chlumy,
též nad nížinou cos jak struna je,
to letec brázdí vzduch a stromy šumí.
Květ slunečnice o svém slunci sní
i o větru, tom svůdci bystronohém,
terč zlata v mraku ztrácí se a tmí,
je k večeru a stromy šumí sbohem.