Stokrát opěvováno,
mnou posud ne,
nad mořem ráno,
azurné!
Verš se krátí,
jak se dlouží můj dech –
Jen milovati,
a z hloubky, mě nech!
Mřít by se chtělo
v nádechu par –
Miluji, tělo,
tvůj svatý tvar
a v studené líci
horoucí rys.
Ó milující,
má hladino, tys,
tys, která hladíš
i zraňuješ
a dáváš, jak svádíš,
úkoj též.
Chladím bolavou hlavu,
ale srdce, ten štváč,
chrlí svou lávu,
a v očích je pláč.