Jen jedna pouta nikdy nepominou:
Ta, jež mne opředla jak pavučinou.
Nechť bouř mne v náruč hodí komukoli:
Bol nejtišší, ten nikdy nepřebolí.
Nechť v živém srdci žhne a škube rána:
Vzpomínkou něhy, jež mi byla přána,
jak dechem věčna bude celována.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.