Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
Jsou hlubší poznání, je vyšší řád,
neb strast, již z očí vesmíru jsi čet,
je nesestárle stará jako svět,
a božská krása, jíž tvůj zrak je pln,
ta v každý mžik se prvně noří z vln.
Nechť starci mdloba, svůdně mládeží
nechť zmítá sen – Co na tom záleží!
Jen v tuchu věřit víc než lidských měr,
mít srdce vpiato v zpěvné kolo sfér,
vždy tomu naslouchat, co káže hlas,
svým světem kráčet, svůj si tvořit čas –
a klidně plát, jak hvězda, která ví,
že od věků má tiché poselství!