Plamen ohně praská, skáče
pod strání...
Utábořili se tam dnes
cikáni.
As půl tuctu dětí leží
na zemi,
černé, jakby nabarvené
sazemi.
Mladý cikán housle chopil
bujaře,
celý kraj oživl jako
na jaře.
Tóny písně vznášejí se
k blankytu,
vyplašují lesní ptactvo
z úkrytu.
Jiný cikán vzal cikánku
do tance,
oh, té vášně nemá žádná
romance!
Bez hudby teď tančí... Soudruh
přestal hrát;
nestačil jim bujných rythmů
prudký spád.
Oheň vrhá jim své světlo
do tváří,
občas ňadra cikánčina
ozáří...
A zatím se šero klade
na lada,
ve výhni červánků slunce
zapadá.
Ticho všude, tma a mlha.
Čí to vzdech?
To skryl cikán hlavu milce
na ňadrech...
Plamen ohně dohořívá
pod strání,
k odpočinku kladou se i
cikáni.