Stříbrný sníh své drobné hvězdy stele
na lesy, pole, města, dědiny,
kraj v šíř i v dál je bělí zavát cele,
jen kostelík je vidět jediný.
Tmou noční táhne vůně Svatvečera
a zlatem září okna kostela,
koledy pějí uvnitř ústa sterá
a varhan zní tam hudba veselá.
Zrození Páně tam dnes oslavují
věřící duše hlasně, nadšeně,
Ježíška v chlévě všichni obdivují,
jenž leží v jeslích, v plenkách na seně.
A nade chlévem zlatá hvězda svítí,
jež přivedla tři krále k Betlemu,
co dary přinesli, by mohli zříti
tváří v tvář Spasiteli malému,
jenž později kázával v Palestině
o krásném lidstva v lásce sbratření,
k němuž svět spěje zvolna jen a líně,
ba pro něž hasne všechno nadšení.
Rok po roce jsou Vánoce vždy stejny:
Ježíšek, jesle, chlév a plenčičky.
A v lásku lidstva výhled beznadějný:
i svět je dosud v plenkách celičký.