Mám podzim rád. V les, louky, pole, nivy
v chladu a mlhách se teskný nádech vkrad.
Morana suchá z dálky v kraj náš civí,
krev kape se stromů... Mám podzim rád.
Večery smutné. Touha krajem těká.
Sežloutla řeka listím spadalým.
Jez pění se a pod skaliskem vzteká
a slunce hřeje svitem nedbalým.
Kraj v páry zhalen. Červánků pruh zniká.
Dvou očí zář zřím s břehu potoka.
„Jen ty být můžeš laní poustevníka!“
Noc padla v kraj a slza do oka...