To jenom v cizích verších oceníme,
co sami žili jsme a trpěli,
o hloubce těch jen bolů nejlíp víme,
jež k našim srdcím dýkou zajely.
Těch pěvců hlasy vzbudí v naší duši
buď jásavou či hořkou ozvěnu,
kteří měli, jak mysl naše tuší,
nad týmiž žaly hlavu skloněnu.
K jich veršům jen tě společný žal pudí,
jak večer v lese, když se sešeří,
k hřbitovu cos nás žene, touha v hrudi,
jít nadýchat se doušky mateří.