Byl krásný den a slunce plálo žhavě,
běl mráčků plula v modru nad hlavou.
Mladičký hoch na vonné usnul trávě,
vln ukolébán notou toulavou.
Sny veselé měl. Střídaly se hravě
v nich barvy: rudá, žlutá s modravou.
Ne dlouho však. O ráji prý snil právě,
když náhle procit. Jak by za hlavou,
tak otřásl se, rána vyšla z děla,
mráz proběhl mu všemi nervy těla,
a chvěje se, hoch ohlédl se plaše.
Byl starý trhan tam, jenž v snách ho vzrušil
svým hrubým řehotem, kdy nejmíň tušil.
Náš Osud stejné lotroviny páše....