Bude už podzim – tulák tuší,
když hlédne holá na pole
a starosti mu v hlavě buší
jak selské cepy v stodole.
Bude už podzim... Ptačí písně,
nedávno ještě veselé,
teď stopy nesou smutné tísně,
letíce k nebi nesměle.
Bude už podzim. Vodník chorý
si šije kožich na zimu,
vrcholy svými třesou bory,
všude už známky podzimu.
l cikán vítr vpad už v pole,
a trnky zrají na stráni,
a pod lesem, tam v smrčí dole,
kde milenci dva zabráni
kdys v hovor tichý v léta proudu
si upadli v objetí,
pod ztvrdlou leze sysel hroudu,
lká jez, spí mlha na sněti.
Bude už podzim. Vše je smutné.
Svět do dálek už neláká,
když slyšíš kroky zimy nutné
a stesk starého tuláka...