Zas žloutne, rudne listí našich sadů,
vlády se ujal Podzim, symbol běd;
na pokosených polích v mlze, chladu,
tam u lesa, kam zbloudil teď tvůj hled,
pasáckých ohňů kouř se k nebi valí.
A klekání teď večer padlo v kraj.
Západu ohně zbytky dneška pálí.
Vše smutno jako starověká báj.
Jako tvůj život je ta jeseň šedá;
pár, zdá se ti, že šeptá smutných vět.
Nad rybníkem se mlžná pára ssedá –
a na obzoru řada silhouet.
To sny tvé jsou, tvé touhy a tvá přání
– jich přelud nestělesněn spěje v dál.
A obzor spust. Ty, zdá se, nemáš ani
už síly, bys je znovu přivolal.