Píšeme verše... Pro koho
a proč se vůbec píší?
Vždyť lidí pouze nemnoho
zbloudí do našich říší.
V nadějí kotel házíme
z šachet svých duší rudu
andělských snů i odvážných
a revolučních pudů.
Zlo, dobro, vášeň, rozum, cit
v jednom se tyglíku vaří...
Co ze směsi té může být?
Škvár jen či zlato se zdaří?
To tušit nelze. Chvějem se
jak staří alchymisti,
a v kotli zatím naše krev,
radost i bolest se čistí.
Píšíce verše nevíme,
jed-li či balsám skane
z jich řádek v srdce čtenářům
a v duše životem štvané...