Je smutný den, venku se šeří,
je dušičkový listopad.
Minuty zvolna budík měří.
Vzpomíná člověk, co měl rád.
Na větve temná noc se věsí,
mha bílá padá do kraje.
Duch Meluzinin děti děsí
pokoje v hrobě nemaje.
Je smutno v městě. Vítr zpívá
requiem, letě ulicí,
– u hřbitovních vrat žebrák zívá,
nad rovy lkají truchlící.