Skip to content
1846–1915

VANDA. (7.)

Otakar Červinka

Tu na východním nebi bledé plání co budící se rána lesklá zoře polilo svitem luny hvězdné moře, a vzduchem jemné pozachvělo vání

a větřík, na Dunaji vlnky tvoře zašeptal v písni, tiché jako hoře – o zašlé mladosti tajemné lkání. – A šepot vlnek tiše chvěl se z řeky

jak jemná hudba v ucho dívčiny, jak vábil by v ty temné tišiny, kde konec hoře – na všechny již věky. I sklonila zrak v řeky hladinu,

již lehký větřík v laškování čeřil, kde vzešlé luny svit se stříbrem šeřil, a návalem jak citů přemožena – zapěla Vanda v noční tišinu

píseň, jež zvuky hudby provázena. Kým byla řeč ta sladká postižena, jež hudbou v duši city nejsvětější v nás probouzí – zrazujíc nejskrytější

v ní přání ukrytá – a v slova nezhalená? Tu, v nepostižitelné, hloubné tůně se noří duše – matných do propastí, kde lidský duch, v té říši hrdě trůně,

jest vznešen nad bol, nad pozemské strasti, jest v onom citů božském rozkochání, kde zmírá vše – utichá každé přání, však duše sama, touhou téměř mroucí,

takřka zosobněna v hudbu onu tu kráčí v propast k věčnému jak skonu – Tu opět touhou v hloubí ňader vroucí jest nesena v ty přetajemné kraje,

kde upomínka dávná srdcem hraje, kde září světlo věčně nehynoucí. Tu opět v bouř, a hromu rachocení co vichru šum kol duše poletuje

a v přetajemném – bolném osvícení se v lidstva spásu s mukou obětuje a pouta vše té lidské bídy drtí, umírá pro svobodu sladkou smrtí

však – vítěz – v smrti – nad tyranem jásá. A opět v luzné přejde melodie co tichá, nevýslovná, lásky báje, jež ohromnými křídly lidstvo kryje

budíc v srdcích člověčenstva ráje, co zosobněná nesmrtelná krása. – *) Tu zazní výkřik, výkřik zoufalosti, jako kdy duše v strašných mukách zmírá

a kletba mroucí ústa křečí svírá. – A teď – jak v pláč ztracenou nad mladostí se mění zas, litujíc toho žití, jež neúprosná navždy hubí moc.

Ach v květu mládí – bože! odtud jíti – Pak temně zazní: s bohem, dobrou noc! Však ještě jednou povznáší se výše jak duše pevná, odhodlaná k činu,

jež mužně snáší muka za nevinu, poslední ozvěna – a zmírá tiše. –

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
VANDA. (7.) · Otakar Červinka · Poetry Cove