A opět v bolné city zadumána! –
Tu v duše její hloubí vynořila
se ona strašná chvíle – ona hana,
kdy moc ji bohatcova pokořila –
kdy před tyranem tím se v bídě třásla,
kdy tvrdé jeho srdce s potěšením
cítilo rozkoš nade jejím chvěním
a mysl jejích na vnadách se pásla –
a panenská se hrdost v duši zrývá
a pevné v ní se budí předsevzetí
a síla zas dřív zmdlelou duší letí:
„Jen pomsta, pomsta pro bídníka zbývá,
jak uražená ženská ctnost ji mívá. –
A zlato, zlato – bože na výsosti!
Či násilí dopustíš bídníkovu,
by oddala se dívka do milosti
a duše ctnost podlehla kovu, kovu?“