V hradní kapli lampa září, ticho vládne kolem svaté. Venku bouře hospodaří: Kvílí divě Melusina,
okny záře blesků siná padajíc mře na oltáři. Kněz, hle, čeká – marně asi: Jedenáctou s věže hlásí
hodiny: Kde zasnoubení? Žádné známky po nich není. V sále velkém pro snoubence hostina a snubní věnce.
Venku bouř se více vzteká. Ku knězi děl stařík vrátný: „Předtucha mě divá leká. Sen jsem měl dnes tuze špatný,“
mluví stařík povídavý – „vidění krvavé hlavy, s kterou hraběnka, má paní – zbav mne, Bože, všech mých hříchů,
hrála sobě tady v smíchu!“ Dupot zazněl znenadání – dupot koňský po nádvoří. Otevrou se kvapem dvéře:
Regina se jimi béře; v očích divý svit jí hoří: jako blesky v mračnu září, planou oči z siných tváří;
vlasy, tmavé nad noc černou, visí divě rozpoutány – má sic loutnu, družku věrnou, struny jsou však přetrhány.
U pasu jí chybí dýka – v bílém šatě skvrny rudé – „Kde je ženich?“ – Dívka vzlyká: ,Bože,’ šepce. ,Co to bude?’
„Potkali, jste zákeřníka?“ kněz dí dále s hrůzou, živě. – ,Ne!’ lká dívka zoufanlivě, ,nevím, kde je ženich asi –’
Starý kněz zří na ni přísně: krve pruh, jí oděv třísně, domněnky v něm budil žasy: „Nevíš, paní z Isolani?“
Opáčil kněz svoje slova. ,Nevím,’ dívka praví znova. Zmateně zří na vše strany. Hle, tam nad krbem tu sochu:
Kohout, zkován rukou mistra; nohu zdviženu má trochu, hlava jeho hřebenatá trčí pyšně povypiata,
z ní se blyští očka bystrá, chvost má černý, křídla zlatá. Sto let jistě, ne-li déle, kohout, symbol mysli smělé,
z krbu po síni se díval. Českým bratrům také býval víry symbolem vždy bdělé. Dívka hledíc po komnatě,
„Přísahám,“ dí, „svatosvatě – O té vraždě nevím jistě! Nech ten kohout na svém místě, na své stráži odstaleté
třikrát zapěje nám hlasem, vím-li o té vraždě kleté!“ Zablesklo se stejným časem: Na krb Regina zří náhle,
couvá, bledne, sotva dýše: Zdá se jí, žeť kohout živý – Bohpomozi! Jsou to divy? Rostou křídla, černý chvost.
Z jaké bohopusté říše příšerný to povstal host? Z očí jeho planou žáry třepe křídlem, hrabe spáry;
Třikrát zakokrhal táhle – Udeřil blesk. Do základu otřásly se stěny hradu. Děsně vzkřikla dívka mladá,
padla, jako mrtvý padá.
Cookies on Poetry Cove