„Jaký jonák stal se z tebe,“ pravil pán na Makotřasích při snídaní svému synu: „Osmahlý a plný síly,
při tom rovný jako jedle – život v táboře ti slouží –“ „Ba jsem přímý –“ Zdeněk praví, při čemž řady bílých zubů
pod kníry se zablyštěly, oko tmavé zajiskřilo, tváře se mu rozesmály. Načež vypravoval dále
o bitvách a o příhodách v táboře tam Valdštýnově. „Nyní, Zdeňku, oženíš se. Stár jsem; rád bych tebe viděl
ženatého, dřív než umru.“ „Ale, otče,“ Zdeněk praví, „dosti na to času ještě.“ „Málo času, milý synu.
Mám pro tebe švarnou děvu. slečnu Bertu Petrovickou –“ „Ale, otče –“ opět smíchem Zdeněk otci odpovídá.
„Jaké ale? Či snad láska v srdci tvém se uchytila? Znám to... Těžké bývá velmi odříci se vyvolené –
vojínovi dvojnásobně. Je-li tvoje vyvolená slečna jakás urozená, ovšem musíš dostát slovu.“
„Nejsem, otče, zamilován.“ „Nuž tím lépe. Ujednáno. Vezmeš sobě slečnu Bertu.“ „Ale, otče,“ – Zdeněk v smíchu
otci svému odporuje, „vždyť ji dříve musím znáti!“ „Znám ji sám; strýc její u mne, častým hostem tady bývá.
Zábavy a pitky, lovy úplně nás pobratřily. Do Berty jsem zamilován –“ „Nuže, otče, proč sám nechceš
o ni –“ „Mlčíš, šibale ty? Tak snadno mi nevyklouzneš!“ „Dobře tedy. Půjdu zítra představit se slečně Bertě.
Podmínku však jednu kladu: Přestrojím se za zbrojnoše Sršně, jenž mne doprovázel na výpravách všude věrně.
Odevzdám té slečně psaní na zámku tam petrovickém, ale zároveň se vyptám u komorné slečny Berty
na paniny ctnosti, vady, abych, jako Vávra, v pytli zajíce snad nekupoval. Zalíbí-li se mi Berta,
ožením se dle tvé vůle. Jinak ale navrátím se, milý otče, do tábora.“
Cookies on Poetry Cove