Když se ráno probudil král ze sna,
nevěděl, zda vše se mu jen zdálo:
ráno slunko do oken mu plálo,
jako vždycky přes údolí lesná,
na sta krásných tváří naň se smálo.
Ač pak vlády starosti a spory
zaujaly krále cele znova,
nezapomněl na osudná slova,
jež mu zněla jak memento mori:
„Žižka zvítězil u Malešova!...“