Zhasněte, hvězdy! Vaše mírné světlo
jak dělo by, že nad tou zemí kalu
kdys blaho čisté, povznešené květlo,
že byl tu čas, kdy nepoznáno žalu.
Již dávno minul! Dávno mlha šedá
zakrývá lidem srdce, duše, líce –
a za hvězdou se hvězda výše zvedá
v neznámou dál – a nevrátí se více...
Zhasněte, hvězdy! Žádná neproklestí
k těm výším cestu noze upoutané, –
i darmo puká srdce od bolesti,
kdy mnohá z vás k nám ve tmu dolů skane.