Ó Praho, Praho! Máš tolik temen,
a tvoříš jednu svatou hlavu;
a tolik z tebe vyšlo semen
pro čistou kmene jednoho slávu!
Ó Praho, Praho! Tvoje věže
a hory tvé mi vodí zdání,
že jakýs mocný duch tě střeže
při odvěkém tvém bojování.
Při smrtelném tom svatém boji
za lidstva mír a za svobodu,
jenž ubil stokrát líci tvoji,
a zhubil půli tvého rodu! –
Vydána byla’s v ruce kata
a pokořena jeho zbraní;
s tvé hlavy zlatá krůna vzata
a trnová ti dána za ni.
Koruna z trní! – Lásko boží! –
V tvé krve toku odstaletém
ožilo suché, ostré hloží,
a pokrylo se jarým květem!
Buď žehnána, ty hlavo svatá!
S novým ti dnem boj nový kyne –
ó zůstaň jedním čelem spjata,
a tvoje sláva nezahyne! –