Ó květinko, má pomněnko!
Kde ručka, co mi dala tebe?
Hledám ji v šíru planiny,
ve stínu lesním, v modru nebe;
hledám ji v zlatém pásmu hvězd,
hledám ji v černém lůně mraků, –
bouří bych za ní v moře ploul,
byť na opuštěném i vraku.
A známky není v oblacích,
a není stopy na zemi! –
Hledejte harfy sladký tón,
kdy struna její oněmí – –
Ukrývej se, ukrývej!
Však přivábím tě z nenadání
na léčku, co mne jednou svedla,
já tebe zase lapím na ni.
Na smutném srdci pomněnku –
ukryju se ti v lůno země;
až vykvete ti na mém hrobě –
pak, dívko, zase přijdeš ke mně.