Usnulo srdce v ňadru mladém
jak malé dítko v peřince,
i kolébal je tichý vánek,
a snilo se mu sladince.
O květu růže zdálo se mu,
o prvním ranním červánku, –
a jak je slunko políbilo;
až usmálo se ve spánku!
Pak zdálo se mu o slavíku,
jak růži píseň lásky pěl;
a sladký nápěv citem vroucím
to snivé srdce rozechvěl.
Sad květoucí byl kol a kolem,
vše jak kdy sněhem postele, –
perlami rosa v kvítí plála,
a vůně jako v kostele.
Usnulo srdce v září ranní
při zlatém lásky obrazu – –
Bůh zachraniž je od sklamání,
a květy jarní od mrazu! –