Když všecka hnízda obydlena
jsou pod krovy a na zdech zas,
když rozlévá se všude jas,
a světlem píchá bílá stěna,
a večer, večer, den když shas’,
a hrdla ptačí umlčena...
Vlašťovčí tílka unavená
se tisknou k sobě v noční čas.
Jen jedno hnízdo z lonska zbylo
a prázdné visí na stěně,
v něm letos nic nešvitořilo.
Mně zdá se, den když shasíná,
že zbylé hnízdo vzpomíná
a dosud čeká – zmateně...