Má Márinko, vy před patnácti léty,
když pro tanec vám nestačily špičky,
na dvoře, víte, kdy jen flašinety
vám roztočily ihned pantoflíčky,
mazurky jakés kolíbavé kličky
když unavily naše dobré tety,
když nohy se vám pletly do sukničky,
jak zahřměl kvapík divě rychloletý –
čas usušil vám upocené vlásky...
já tenkrát jsem vás pohlavkoval z lásky,
kohoutí ocas k vůli vám jsem zplenil...
Jak četník tenkrát s peřím na čepici,
s dřevěnou šavlí nedoved’ jsem říci,
že rád vás mám a že bych se rád ženil!