Ó, trhy výroční! Jak pavouk se zas věsí
v mé duši vzpomínka na časy dávno zašlé,
na boudy s perníkem v městysech malých kdesi,
na pestrý kolotoč, kde principálka kašle.
Zřím dosud sežloutlou a šedou její tváři,
v níž psaly souchotě, že jara nedočká se,
a vidím nožíře, jdu v duchu ke hračkáři,
a zápach kartounů, se zdá mi, cítím zase.
Křik zevšad, nadávky a smlouvání a klení
a tóny harmonik je slyšet skřípající!
Již slyším nejasně a vidím jenom v snění
potulné kramáře a babky šišlající.
Kulhavý principál jsem projel světa kusy
a mezi loutkami jsem svoje žití mařil!
Tuláku, kramáři, se život nyní hnusí,
neb srdce vřelého čásť někde prokramařil!