Polemi jdeme kvetoucími, polemi jdeme, dále v luh,
teplými nivami slunečnými, polemi dále v letní vzduch.
Neděle sladká! Odpoledne sváteční visí nad krajem,
ani se tráva nenazvedne, mlčíme oba navzájem.
Blouznivé ticho vsakuje se z teplých niv nám až do ňader.
– Polemi nazpět vracíme se, polemi v pozdní podvečer.
Kobylek chřestot zmlk’ už kolem, motýl v šer západ’ zbloudilý,
šeří se volně nad údolem... Jak jsme den dnešní prožili!
K přírodě jsme se navrátili, v polích těch letních bloudíce,
snění své něčím ozlatili v modravo někam toužíce.
Většího něco pocítíce, nad všední co tu trčí prach,
jdeme teď v město od vesnice po prázdných žlutých pěšinách...