Šedivé jitro vstávalo líně,
zívajíc ještě ospale,
čpěl v ulicích vzduch po rozlitém víně,
a pršelo, pršelo zoufale!
Byla mše krátká! Trhnutí zvoncem!
O Bohu vojáků několik vět! –
Rakouská hymna zatřásla koncem,
z vojenské mše jsme kráčeli zpět.
A šedivé jitro promnulo zrak,
to hudba snad naše jím zatřásla tak,
tři děvčata zahléd’ jsem z našich řad.
Dvě babky a také jeptišky stín,
pak v sandalech mih’ se kol kapucín
v ulicích, do kterých pochod náš vpad’ –