Vojáci počítají
dny, kdy už konec býti má,
kdy děvče, které mají,
je v domově jich sobjímá.
Na strážích opuštěných,
kde stáli v žáru paren,
na skalách rozjízvených,
v pevnůstkách u pracháren –
ve strážných budkách neuměle
čtu psaná čísla, z kterých cele
jich touhy ke mně vane žár...
Ty, která čekáš v rodném kraji,
vojáci naši počítají
svůj návrat za čtyři a pár.