VEČERNÍ.

I vyšel jsem a viděl vzplát na nebi v tmě hvězd tichý pád, sto žhavých očí – hvězd – blýsklo z tmy a zraky jaksi zahřálo mi.

A jižní noci vlahý vzduch ni zvukem nezčeřil mi sluch, a touha mi začala ňadra dmout, to po té, jíž nemohu obejmout.

To po té, o níž sny si tkám, a s níž se nikdy nesetkám, – já nesetkal se s ní dosavad. Já jenom tuším, jaká jest,

když vidím s nebe svit zlatých hvězd v tmu padajících zahrávat.