Šaty jehlou zlátované,
v hrudi tažných ptáků cit,
vesele již slunce plane,
tlumok tedy nutno vzít...
Ó, kdo jednou jenom šel,
jednou jen se v silnic běl
na daleké cesty vydal,
v zelené kdo trávě spal
a když procit’, kráčel dál,
rudý východ slunce vídal,
rozprostřenou před zrakem
krajinu měl zelenavou...
soused stal se tulákem,
tlumok vzal, v dál prachem, travou