Tu lesem ticho zavlálo,
hlas toužný hrdličí
ztich’ v dáli, a jen padalo
šelestíc jehličí,
pták nepohnul se ve větvích,
na slunci pavouk snil,
a z mlází motýl jen se mih’,
a čmelák rosu pil.
Na zemi ležel tiše stín,
lodyhy nehnutě
se dívaly v tmu kalužin,
holubů perutě
brázdily zticha vonný vzduch,
a trubky táhlý hlas,
jenž doposud mi vlnil sluch,
se zatřásl a shas’.
A byly bouře, vichřice,
tu vítr skučel kdys...
Teď nepohnou se větvice
a nezabzučí hmyz –
Jak hvízdalo to lesem tím!
A nebem hnal se mrak!
– Bouř! Divá honba za štěstím!
A děsné ticho pak! –