Po dlouhých letech sladký cit mnou hnul,
já zlehýnka vlásky tvé rozhrnul,
děťátko malé, já na klín tě vzal,
zlehka tě pohoupal.
Už večer, večer v jizbu se táh’,
mha bílá se trousila po střechách,
den umdléval, umdléval, zticha zhas,
mhou prostřikly zvony svých zvuků jas.
Děťátko, usnulo’s. A já jsem vstal,
ztichounka, abych tě nezburcoval,
zašel jsem k oknu, zřel do tiché tmy.
Šedivý večer! Bez konce žel!
Srdce mi rozbouřil, zakrvácel
a oči orosil mi!