Něco se ve mně zatetelí,
něco se ve mně pohne teď časem,
v smutný kraj zírám zšedivělý,
zalitý zimním mdlým jasem.
Vrány jen vidím veslující
přes bílé pláně, zamlklá pole,
ztrácejí v mhách se ku vesnici
pod svahem dole.
Myšlénky černé tak odlétají
z lesů mých hlubin k všedním těm lidem,
odlétly, mhy je přikrývají,
já tu zbyl s bílým tím sněhovým klidem!
Já tu zbyl v tiché bělosti sněhu,
jakoby ztracen zavát a zmařen,
zmrzlá jak řeka uprostřed břehů,
uprostřed vrb, těch mlčících stařen...