Usíná něco ve mně již,
hřbitov už tišším nemůže být,
k srdci když ucho přiložíš,
sotva to srdce slyšíš bít.
Na ruce když mi sáhneš teď,
řekneš, už v žilách není krev,
šeptáš mi, čekáš odpověď,
nedočkáš, uhas žár i zpěv.
Cypříš se hlouběj’ nesklání,
rakev víc ztlíti nemůže!
Ó, jak je hořké mé zklamání!
Temnější tmavé než kaluže!
Vzejde-li někdy jasný den,
padne jas jeho na trosku!
Černá krev vsákla se do tepen,
beznaděj lehla až do mozku!