I klesnu s ní zmařen, ač vznícen, –
ač planu a hořím ní,
v dní bědných tu pohlcen jícen,
ó, v prázdno těch šedivých dní,
jak na smrť kdož v ložích jsou choří,
též cítí ji v hlavách svých kvést,
co horečka poslední hoří –
však úleva – konec už jest – – –