Co v tmavší se stíny kraj halil,
co měsíc tkvěl nad starou tůní
a žlutý svit do kraje nalil, –
tu duše má přetekla vůní,
a podivné bylo v ní teplo,
a časem jen bleskem hvězd
to s povrchu v hlubiny šlehlo,
ó, tam, kde tma nejhlubší jest!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.